Knihy, které si chci přečíst

Návrat k domovu - Vlastimil Podracký
Miloš Urban
Prey - Michael Crichton
Tati, tobě přeskočilo - Saroyen
Foucaltovo kyvadlo - Umberto Eco
1984 - George Orwell (ještě jednou)
Alchymista - Paulo Coelho
Andělé a démoni - Dan Brown
Anna Kareninová - Lev Nikolajevič Tolstoj
Co život dal a vzal - Betty MacDonald
Deník citového vyděrače - Simona Monyová
Désirée - Annemarie Selinko
Hlava XXII - Joseph Heller
Jana Eyrová - Charlotte Brontë
Jméno růže - Umberto Eco
Kdo chytá v žitě - Jerome David Salinger
Když v ráji pršelo - Jan Otčenášek
Láska je jen slovo - Johannes Mario Simmel
Medvídek Pú - Alan Alexander Milne
Modlitba za Owena Meanyho - John Irving
Na východ od ráje - John Steinbeck
Navzdory básník zpívá - Jarmila Loukotková
Nebe nezná vyvolených - Erich Maria Remarque
Nesmrtelnost - Milan Kundera
Noční klub - Jiří Kulhánek
Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde
Odkaz Dračích jezdců - Christopher Paolini
Pan Kaplan má stále třídu rád - Leo Calvin Rosten
Poslední kabriolet - Anton Myrer
Pravidla moštárny - John Irving
Prsatý muž a zloděj příběhů - Josef Formánek
Pýcha a předsudek - Jane Austen
Quo vadis - Henryk Sienkiewicz
Robin - Zdena Frýbová
Rozbřesk - Stephenie Meyer
Řeka bohů - Wilbur A. Smith
Sophiina volba - William Styron
Spolčení hlupců - John Kennedy Toole
Stmívání - Stephenie Meyer
Sto roků samoty - Gabriel García Márquez
To by se zvěrolékaři stát nemělo - James Herriot
Tracyho tygr - William Saroyan
Tři muži ve člunu - Jerome Klapka Jerome
Tulák po hvězdách - Jack London
Věčně zpívají lesy - Trygve Gulbranssen
Vejce a já - Betty MacDonald
Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert Fulghum
Kámen a bolest - Karel Schulz
A Clockwork Orange - Anthony Burgess
Smrt je mým řemeslem - Robert Merle
Hrozny hněvu - John Steinbeck
Nikdo není ostrov - J. M. Simmel
Vzpoura deprivantů - František Koukolík
Nenechte sebou manipulovat - Isabelle Nazare-aga

Je mi líto

Je mi moc líto, že skončily
Ty krásné chvíle
A letmé okamžiky
Naplněné pocity společného štěstí
Polib mne ještě jednou
Naposledy
Než navždy odejdeš
Z mého života
A zůstaneš jen
Krásnou vzpomínkou.

Zklamání

Smůla spadla mi teď do klína
Tak jako předtím štěstí
Jenž podobá se teď
Spíše jen hromádce střepů
Další jizva v srdci přibyla
A plamének naděje začíná zhasínat
Kde hledat útěchu
Když srdce krvácí
Trpí a touží po lásce
A poslední naděje mu umírá
A myslí krouží myšlenka
Nechat ji zemřít
Pustit se spadnout
Do propasti beznaděje
Z níž nevede ven
Žádná cesta
Jen na křídlech lásky
Dá se odtud vyletět
Však k tomu třeba dvou
Kde ale hledat druhé srdce
A jak je poznat mezi všemi
Ztrácím naději a času ubývá

Miluji Tě

Miluji Tvůj úsměv
To sladké nic
Jenž dodává mi sílu
A Tvůj hlas
Jenž je jak horská bystřina
Tvé pohyby
Jenž zahanbují tanečníky
Tvou vůni
Jenž je jak jarní les a louka
Tvůj pohled
Jenž předčí pohled laně
Miluji Tě
Neboť jsi Ta
Kterou jsem hledal
O Tobě snil
A po Tobě toužil.

Konečně

Dnes konečně jsem Tě našel
Již nejsi jen
Neznámá tvář z mých snů
Jsi skutečná
A neskutečně krásná
Jen museli jsme oba
Prožít mnoho bolesti a smutku
Než našli jsme
Jeden druhého
Teď po tom všem
Přišlo naše štěstí
Jehož si tím více
Dokážeme vážit
A nic nerozdělí naše kroky
Budeme jen my dva
My dva a naše láska.

Děkuji Ti

Jistě se ptáš zač
Za to, že jsi
Vždyť čím bych byl
Nepotkat Tebe
Co by byl můj život
Když ne tápání v temnotách
Já děkuji Bohu
Za to, že mi dal Tebe
A cítím se jak hříšník
Jehož modlitba byla vyslyšena
Jako hříšník
Jenž již přestával doufat
A v jednom jediném
Nalezl vše, po čem toužil
Děkuji Ti
A na důkaz mé lásky
Přijmi mé srdce
Jenž od tohoto okamžiku
Bije jen pro Tebe
A i kdybych Ti dal vše
A celý svět
Nikdy tím nevyvážím to
Co pro mne znamenáš.

Buď proklet

Buď proklet
Ty, jenž kradeš jim srdce
Ostatní spokojí se s věnečkem
Však ty jsi tisíckrát podlejší než oni
Zanecháváš po sobě jen prázdné duše
Prahnoucí po světle
Jenž tvojí zásluhou
Navždy jim zůstane odepřeno
Každý tvůj krok sám o sobě je smrtelným hříchem
Však dar smrti zůstane ti odepřen
Až do skonání věků
Chodit budeš po tomto světě
A jako biblického Jidáše každý tě pozná
Každý si na tebe prstem ukáže
Budeš nenáviděn všemi
Odevšad tě budou štvát
Nikde nebudeš mít stání
Tvé hříchy budou tě tížit dnem i nocí
A až nadejde čas posledního soudu
Ty přijdeš na řadu jako poslední
Neboť budeš se muset dívat
Jak zástupy těch, jenž šli cestou hříchu
Propadají se do pekel
A jejich utrpení není nic proti tomu
Jenž čeká tebe
Sám Ďábel sklopí zrak před hříchy
Na něž sám nepřipadl
A tys' spáchal je mnohokrát
Buď proklet
Neboť žádné pokání nedokáže smýt tvé hříchy
A nikdo již neuvěří
Že snad probudí se v tobě Člověk.

Setkání

Jen přišel jsem
A nahlédl
Pohlédla na mne
A její úsměv
Jenž jarní slunce předčí
Vzal mi dech
A rozbušil mi srdce
Pak otevřela knihu
Jen jako by vánek dých
A její oči rozběhly se
Číst slova plná lásky
Co chvíli rozhlédla se
A z okna pohlédla
Však ani jeden z těch krásných pohledů
Co dávají kvést květům
Nevnořil se do mých očí
Mám však litovat
Či být rád
Vždyť zčervenal bych
A nevěděl co dělat
A zda mám něco říci
Snad je tak lépe
Již odchází a já se červenám
Však přeci oslovím ji
Hle, svět se nezbořil
Mile se usmála
A její hlas
Znovu rozbušil mi srdce
A do paměti
Vryla se mi vzpomínka
Na krásnou dívku
Již potkal jsem
Na cestě za poznáním.

Kamenné srdce

Až dodnes jsem si myslel
Že miluji
Že dokáži milovat
Dnes jsem však zjistil
Že není tomu tak
Když jsem s Tebou
Chovám se tak
Jako bych Tě miloval
Směji se a líbám Tě
Na ústa, na tváře
Na čelo, na oči i na šíji
Říkám " Miluji Tě "
Však v sobě cítím prázdnotu
A přesto
Udělal bych pro Tebe cokoli
Dal bych za Tebe život
Jen ve mně není něco v pořádku
A já nevím, co si počít
Jak vzbudit v sobě
Opravdovou lásku
Když mám srdce z kamene.

Je jako sen

Pohlédl jsem na ni
A svět se se mnou zatočil
Byla neskutečně krásná
Jako sen
Z něhož nechtěl bych se
Nikdy probudit
Myslel jsem
Že snad šálí mne zrak
Však pohled zblízka
Předčil všechna má očekávání
Rozbušilo se mi srdce
A v hrudi mne cosi sevřelo
Já stál jako přikovaný
Neschopen promluvit
Jen užasle jsem hleděl
Neschopen odtrhnout oči
Byla skutečná
A tím ještě krásnější
Pak usmála se namne
A já v tom okamžiku uvědomil si
Že za jeden její úsměv
Dal bych zbytek svého života.

Smutek

Proč okamžiky
Kdy potkávám
Ty nejkrásnější bytosti
Jež je mi dovoleno spatřit
Dějí se v tu nejnevhodnější dobu
Kdy znechucen jsem
Sám sebou
A nejsem schopen
Říkat jim krásná slova
A něžné věty
Bez toho
Abych k sobě cítil
Jen opovržení a odpor
Za to, jaký jsem
Je smutné
Že má duše je tak vyprahlá
A touží po troše lásky
Již tísíckrát by
Byla schopna oplácet
Proč je tomu tak
A mě život utíká
Mezi prsty.

Povzdech

Srdce mi prudce buší
A všechny mé myšlenky
Patří jen Tobě
Ach, jak toužím
Opět spatřit Tvou tvář
Mít Tě vedle sebe
Šeptat Ti něžná slůvka
A držet Tvou ruku ve své
A ač polibkem jsme se rozloučili
Jen před malou chvílí
Jako kdyby již sto let
Uplynulo od toho okamžiku
A bude pro mne věčností
Čekat na úsvit příštího dne
Kdy budu Tě moci
Obejmout a políbit
A těšit se z každého okamžiku
Tvé přítomnosti
Nepomýšleje na to
Že opět přijde čas
Kdy Tě políbím
A s pukajícím srdcem
Vykročím vstříc
Těm nekonečným hodinám
Jež musí uplynout
Než se znovu setkáme.

Svědomí

Jsi skryto v temnotách
Ukryto před světlem tohoto světa
Nemohu tě spatřit
Však přesto nedáváš mi spát
Stále zraňuješ místa nejcitlivější
Snažíš se dostat mne
Na správnou cestu
A nedovolit mi
Abych upadl a sklouzl
A bez nároku na odměnu
Bojuješ o mne s temnými silami
Dnem i nocí
Chtěl bych tě spatřit
A vyslovit ti dík
Však stále zůstáváš mi skryto
Tak řekni mi
Kdo opravdu jsi
Vždyť máš tak silný hlas
Teď mlčíš
A vždy, když nejméně to očekávám
Bodáš a křičíš
Však právě za to
Patří ti můj dík.

Úsměv

Dnes ráno
Smála jsi se na mne
Právě probuzená
Krásná jak princezna
A za jediný Tvůj úsměv
Dal bych život
A ten dar nejvzácnější
Dáváš mi každý den
Tvůj úsměv
Jímž záříš vždy
Když jsi šťastná
Je mi vším
A bez něj bych snad
Již nedokázal žít.

Najít sílu

Co počít si
Když rozum tápe
A srdce přestává
Vědět si rady
Snad čekat
Jak poradí si s tím čas
Není však důstojné člověka
Nechat se unášet proudem
A nečinně přihlížet
Je třeba najít sílu
Sebrat všechnu odvahu
A vrhnout se do proudu
Čelit všem vlnám a peřejím
Řeky života
Zachytit ten hlas
Hlas svého srdce
A vydat se vstříc
Tomu co slibuje
Přes všechna úskalí
A zrádné pasti
Vstříc tomu
Pro co stojí za to žít.

Milenci

Dva stíny mezi stromy
Za jasného svitu měsíce
On a ona
V těsném objetí
Sami dva
A okolo jen les
Jen oni dva
A vůkol nikdo
Kdo by je rušil
Nikdo, kdo by znesvětil
Tento posvátný okamžik
Dvě mladá srdce
Bijící jedno pro druhé
Dva životy spojené v jeden
Dvě nerozlučně spjaté duše
Ochotné bít se jedna pro druhou
A obětovat vše
A snad sám život tomu chtěl
Ten mocný čaroděj
Bych jednou z těch duší byl
A tou druhou
Pro niž mé srdce bije
Byla jsi Ty
Má lásko.

Splněné přání

Dnes naplnilo se
Naše nejtoužebnější přání
Mně slzy vstoupily do očí
Když řekla jsi mi
Co pod srdcem nosíš
Že budeme mít děťátko
Že dali jsme život
Malému človíčku
Již dlouho připraveni
Dát mu vše
A převzít odpovědnost za to
Aby z něj vyrostl člověk
Hodný toho jména
A já Ti slibuji
Že nebudu dělit svou lásku
Mezi Tebe a jej
Že všechnu lásku dám Tobě
A všechnu jemu
Neboť lásku nelze dělit
Lze jen dávat všechnu
Nebo nenávidět
A nenávist je cit
Jenž v mém srdci nemá místo
Neboť mé srdce
Překypuje láskou
Láskou k Tobě
A láskou k novému životu
Jenž vzešel z naší lásky.

Touha

Chtěl bych s Tebou jít
Do lesa za městem
Poslouchat ptáky zpívat
Sledovat laně pít
Držet Tě za ruku
A něžně hladit Tvoje prsty
Pak vyjít na mýtinu
A zastavit se u jahod
Trhat je a vkládat Ti je do úst
Pak slíbat je z Tvých rtů
Vzít Tvou hlavu do svých dlaní
Zahledět se Ti do očí
A dohlédnout na samé dno
Těch průzračných studánek
Až tam, kde skrýváš
Všechna svá přání
A splnit Ti to nejtajnější
Dát smysl našim životům
Dát život plodu naší lásky.

Proč

Proč se všichni
Ode mne odvracejí
Vždyť chci jen málo
Jen trochu lásky
Trochu porozumění
Proč je tak těžké
Pochopit člověka
Jenž bloudí světem
Se zlomeným srdcem
A hledá někoho
Kdo nechce lásku jen brát
Proč má tolik lidí
Srdce chladné
Jako kus ledu
Proč nedokáží pochopit
Že stačí jen málo
Jen trochu chtít
A ubylo by nenávisti
Bolesti a smutku
Proč tedy
Proč není tomu tak
Vždyť je tak krásné žít
Žít a milovat.

Sen

Dnes ráno
Krásné probuzení
Sen přinesl mi Tebe
Ač daleko jsi
A nedostupná
Toužím po tom
Vzít Tvou ruku do své
A vyprávět Ti
Krásná slova říkat
A nespatřit ani jednu slzu
Ve Tvých očích
Žádný mráček
Na Tvém čele
A být šťastný
Z Tvého úsměvu
Slyšet cinkot
Tvého smíchu
A toužebně si přát
A by tato krásná chvíle
Nikdy neskončila.

Přání

Chtěl bych být tak malý
Abych se mohl
Procházet svou pamětí
A objevovat znovu
Všechny ty krásné chvíle
Jenž nesmazatelně
Se mi tam vryly
Znovu prožívat to
Co je již dávno pryč
A nevrátí se zpátky
Být aspoň chvíli malým dítětem
Umět si hrát a nestydět se za to
Dokázat hledět na svět jinýma očima
A nechat myšlenky volně poletovat
Občas některou zachytit
A zase pustit
Žít tím, co je
A nepřemýšlet o tom, co bude
Vnímat jen krásnou přítomnost
A nemyslet na nejistotu budoucnosti
Nemyslet na to, co mne očekává
Až tento krásný sen skončí.

Vzpomínky

Uprostřed noci
Nevím co se stalo
Náhle procitl jsem ze sna
Otevřel jsem oči
Pozoroval prasklinky na stropě
Pak chvíli hleděl jsem z okna
A hledal známá souhvězdí
A znovu si vybavoval
Všechny naše společné okamžiky
Jenž hluboko se mi do paměti vryly
Vzpomínal, jak krásná byla
Naše první schůzka
Jak sladce chutnaly
Tvé první polibky
Jak plakali jsme
Radostí a štěstím
Ve vzájemném objetí
Pak vybavily se mi
Vzpomínky nejčerstvější
Jak řekli jsme si včera
Své " Ano "
Abychom ruku v ruce
Kráčeli vstříc
Dalším krásným chvílím
A pak prožili jsme
Nejkrásnější noc
Našich životů
Abychom dali život
Plodu naší lásky
Teď tu ležíš vedle mne
Já hladím Tvoje vlasy
Obdivuji Tvou krásu
A šeptám něžná slůvka
Potichu, abych Tě nevzbudil
Šeptám slova díků za to
Že jsi mne naučila smát se
Milovat a žít.

Pochybnosti

S pukajícím srdcem
Zmítán pochybnostmi
Přemýšlím, zda nestal jsem se
Jen obětí krutého žertu
Moci tak nahlédnout
Do Tvých myšlenek
A spatřit pravou tvář
Tvého srdce
O tom však mohu jen snít
Nezbývá mi tedy
Než doufat
Že mne opravdu miluješ
Že mé city nebudou zrazeny
Tak jako tolikrát předtím.

Slzy štěstí

Zajímavá věc se stala
Při něčem jsem se přistihl
Zjistil jsem, že pláču
Slzy stékaly mi po tváři
A byly to slzy nejvzácnější
Slzy štěstí
Pouhá tři slova stačila
Aby ve mně vyvolala bouři
Ta krátká větička
Tvé "Nezapomeň na mne"
Povznesla mne kamsi
Do nebeských výšin
A rozbušila mi srdce
A věř, že nikdy
Nikdy nezapomenu
Vždyť zapomenout na Tebe
To jako bych se vzdal
Samotného daru života
Všech jeho krás
Pohledů na východ slunce
A měsíc v úplňku
Zpívající ptáky
A kvetoucí louky
A všechny ty krásy
Jež skýtá svět člověku
Jenž nalezl své štěstí.

Strach

Jsem nemocný láskou
A umírám na samotu
Mám strach
Že ztratím Tě navždy
Sotva jsem Tě našel
A zůstanu sám
Sám
To je slovo, které mě děsí
Jsem sám
A v pláči nenacházím úlevu
Jsem sám a mám strach.

Dva

Spoustu let chodíme po světě
Sami
Když jsme malí
Ani nám to nepřijde
Jsou s námi rodiče
Jsou různí
Ale málokdy se s nimi cítíme sami
Postupem času nám ale
Začíná něco chybět
Někdo
Začínáme být sami
Spoustu let hledáme někoho
S kým bychom nebyli sami
Někteří z nás jej nenajdou
Nemají to štěstí
Zůstanou sami
Protože nenajdou toho pravého
Svoji druhou polovinu
Neboť člověk je celý
Jen když jsou dva
Dvě poloviny
Jež přesně zapadají do sebe
Dva na lásku
A dva na bolest
Dva na dobré věci
A dva na ty ostatní
Já a ty jsme dvě poloviny
Nádherného celku
Jsme jeden a patří nám svět.

Dávat

Samota bolí
Prázdnota nebolí
Ale pohlcuje
Proto je špatná
Láska bolí
Ale příjemně
A povznáší
Proto je dobrá
Sám nejsi nic
Můžeš být sebelepší
Ale pokud se o sebe nerozdělíš
Je to stejné
Jako bys nebyl
Dávat
Dávat to nejlepší
O tom to je
Je tu někdo
Komu dávám
Dávám všechno
A jsem za to vděčný
Štěstí je mít někoho
Kdo je šťastný, že jsem
Někoho, kdo umí dávat
Někoho, komu se můžu dát.

Nechci

Chci umřít
Hledám pravdu
Ale nemohu ji najít
Všem s úsměvem pomáhám
A dostávám rány pod pás
Nepůjdu do pekla
Protože svoje peklo si nosím v sobě
Nikomu nevěřím
Ani sám sobě
Chci umřít
Píšu básně o lásce
Protože mám v duši tmu
Rozdávám světlo
A sám bych ho tolik potřeboval
Jsem sám a to tolik bolí
Ale sám si nedokážu pomoci
Proč ?
Proč to všechno ?
A proč život tolik bolí ?
Už nechci jít dál.

Zkus to

Je těžké po tolika zklamáních
Začít někomu věřit
Je ještě těžší
Když se má nedůvěra střetne s tvou
Kde hledat pravdu
Neumím lhát někomu
Koho miluji
Nemohu však milovat někoho
Kdo se mne bojí
Kdo má strach
Že všechna krásná slova
Se jednoho dne promění ve lži
Proč je tak těžké najít toho pravého
A ještě těžší přesvědčit jej o své upřímnosti
Proč láska tolik bolí
Tisíce otázek a žádná odpověď
Život není jen černé nebo bílé
Jsou jen odstíny šedé
Od té nejsvětlejší až po tu temnou
Jsi to nejsvětlejší
Co mne dosud potkalo
Vím, že to neslyšíš poprvé
Tím je to pro nás oba těžší
Zkus číst mezi řádky
Snad pochopíš.

Cizinec

Jsem tu cizincem
Jsou jiní než já
A já jsem jiný než oni
Nechápu je
A oni nechápou mne
Není tu nikdo
Kdo sní o stejných věcech
Kdo myslí na stejné věci
Kdo je jako já
Bolí to
Odsouzen k životu mezi nimi
Každý den
Hodinu po hodině
Každý okamžik
Jsem sám.

Pro Jedinou

Jsi to opravdu ty ?
Jsi ty ta pravá ?
Ta jediná ?
Jsme si souzeni ?
Nebo si s námi život
Jen tak hraje ?
Je opravdu tak krutý ?
Ne, tomu nevěřím
Krutí dokáží být
Jen lidé
Ale dokáží také milovat
Tak jako ty
Nezištně a věrně
Nežádáš důkazy
Nepotřebuješ je
Posloucháš své srdce
Tak jako já to své
Naše srdce jsou jedno
Naše duše splynuly
Jsi má jediná
A já jsem jen tvůj
Pokud osud opravdu je
Pak to byl on
Kdo spojil naše cesty
A pokud ne, nevadí
Přeci jsme se potkali
Máme jeden druhého
Patříme k sobě
A není nic
Co by nás rozdělilo.

Věci

Jsou věci a věci
A ještě věci
Věci, které mi dělají radost
Slunce ve tváři
A ptačí zpěv
A kolem prolétla vážka
A cvrčka to tolik baví
Všimla sis někdy
Jak je voda krásná
Když stéká po kameni
A na listech a trávě
A stromech a keřích
Třpytí se kapky života
A když za oknem
Mráz se mi krutě směje
Já cítím horko jen při té vzpomínce
A když vzpomenu si na Tebe
Uvnitř mne rozpoutá se bouře
Mrazí mne v zádech
A těžko se mi z horka dýchá
Tolik mi chybíš
A přitom jsi přitom jsi právě odešla
Hodiny Tvé přítomnosti zdály se vteřinami být
A vteřiny do Tvého návratu
Jsou věčností a výzvou
Věčnost budu čekat
Než budeme opět spolu
Než prázdnota, jež tu po Tobě zbyla
Vyplní se opět radostí a štěstím.

Buď

Buď mi sluncem
Bez nějž života není
Buď mi měsícem
Bez nějž je noc tak smutná
Buď hvězdami nad mou hlavou
Jenž probouzejí v srdci touhu
Buď mi nocí
Jenž dává život snům
Buď mi pochodní
Jenž dá mi nalézt bezpečnou cestu
Buď mi dnem
V němž život jásá z plných sil
Buď mi lesem
Jenž bezpečný úkryt skýtá
Buď lesním velikánem
Jenž dokáže dát sílu
Buď mi řekou
Po níž bezpečně budu plout
Buď mi trávou
Jenž mojí hlavě dá spočinout
Buď stéblem trávy
Jenž po tváři mne hladí
Buď mi květem
Jenž svou vůní mne omámí
Buď kapkou rosy na květu
Jenž zrcadlí nádheru světa
Buď mi světem
V němž šťasten bud žít
Buď mou láskou
Bez níž srdce je jen mocný sval
Buď mým srdcem
Neboť mé již Tobě patří
Buď mou
Neboť já jsem celý Tvůj.

Otec a syn

Jeden druhého neviděl
Snad celou věčnost
Oba šli dlouho
Svou vlastní cestou
Ale jednou musela přijít
Ta chvíle, kdy se setkají
Ten starší se toho bál
Ten druhý se na to těšil
Po mnoha letech
Nastal ten okamžik
Kdy stanuli si tváří v tvář
A když podali si ruce
Přeskočila jiskra
A co bylo dál
Podobalo se spíše
Nesmělým námluvám
Dvou zmatených srdcí
Vytryskly slzy
A slov nebylo třeba.

Jsem tady

Dny jsou špatné
A horší
Ty horší jsou cítit zmarem
Od zmaru je kousek jen
Ke smrti
Však to je to
Na co nejsem připraven
Chci tu být
Tak moc
A pomáhat jim
Ač o to nestojí
Je to smutný úděl
Ale je můj
Zvolil jsem si jej
A těší mě jej nést
Chci jim pomáhat
Ač neznám je
A nechápu
Jsou mi tolik cizí
Však tolik se snaží
Dát tomu všemu smysl
Jen někteří však pochopí
Je jich tak málo
Však kdyby byl jen jeden
Stojí to za to
Vážně stojí
A proto jsem tady
A jsem tady rád.

Stmívání

Slunce zapadá

Soumrak začíná halit krajinu
Ptáci ztichli
Zvěř k spánku se ukládá
Kraj pomalu utichá
Jen vítr v korunách stromů ševelí
Matky své děti do peřin ukládají
S přáním dobré noci a sladkých snů
Odcházejí zamknout dveře
Neboť společně s tmou
Přicházejí nejen sny
Z hor klesá do údolí mlha
A s mlhou přicházejí vlci.